Jsem zpět...?

Někdy musí člověk zabednit okna a dát si na dveře cedulku-zde už nikdo nebydlí. Uběhlo pár měsíců a vše je jinak. Nebo spíš chci, aby bylo vše jinak a ono to tak funguje. Zjistila jsem pár důležitých věcí...především to, že člověk, který mne miloval, mne jenom využíval a v okamžiku, kdy měl stát vedle mě, mi ještě podrazil nohy a plivl na mě...
...taky mi došlo, že jsem nepoučitelná...bohužel...ale to nejdůležitější je poselství o naději, o tom, že má význam chtít se ráno probudit...pořád křičím do tmy, prosím Boha, aby mě vzal odtud-z tohoto divného světa a stále jsem v zajetí strachu...ale vidím dopředu...
Jen jediná věc mě trápí-dokáži ještě někdy věřit, po tom všem? Věřit, že je cesta, po které mohu jít s někým, s někým komu budu bezmezně věřit...zatím mám strach jít i sama se sebou...

Už chápu význam slov z písně od Vlasty...lidská srdce jsou tak stejná, že darmo je střídat..

Folkparáda

Tak sem v pátek za doprovodu tří kamarádů vyrazila směr Ústí nad Orlicí, kde měli koncertík mí tři oblíbenci Redl-Janoušek-Lenk.
Kosa jak cyp, ale hned z kraje bo sme zabloudili už cestou z vlaku (no to bylo to moje - znám úžasnou zkratku...) sme vypili lahvinku valašské trnkovice, takže jsme vkročili do areálu značně veselí a rovnou ke stánku s pivem. To rozhodlo o dalším pokračování...holt hrozila smrt umrznutím, tak sme sa museli nějak zahřát.
Po hodině jsme byli "jasní".
Každopádně děkuji děkuju Lenkovi za pokec a vydržení poslouchat (byl úžasnej...marně jsem se pokoušela asi desetkrát vyslovit, že hraje s Hop Tropem a vždy mi pomohl...)aSlávkovi Janouškovi za silné nervy bo počasí bylo děs a účas dost malá...
Každopádně sme byli domluvení s Vlastou Redlem, že skáknem na sklenku, ale zvládla jsem ho jen pozdravit...ve stánku měli moc dobrý rum ...to rozhodlo...zvládli jsme ještě Vlastu poslouchat, ale vidět ho...to už bylo nad naše síly...a v okamžiku, kdy jsme jeden po druhém začali usínat,nás náš řidič probral a jelo se dom...
Ale nevadí...29. nás má Vlasta na jeho koncertíku nedaleko Litomyšle a slibujeme, že přijedeme za střízliva...
Každopádně úžasnej zážitek, sice trošku ostuda bo většina lidí tam byla hooodně slušná a o hooooodně tišší než my, ale super!!!
Za rok znova...

Bolí to

...strašně to bolí, ale musela jsem se rozhodnout...buď on anebo On..nejde kulhat na obě strany, alespoň ne dlouho.
Je konec,a doufám, že zůstanu pevná už napořád.
Cesta zítra vede do nikam. Dnes to chci skončit nadobro.
Jsem Jeho, slíbila jsem to u svého křtu a včera i u křtu mého syna.
Žádný muž na světě mi nemůže ani zlomkem nahradit Jeho milost.
Proto je konec a proto je nový začátek.
Touha a vášeň vyprchá a já chci být už jen a jen věrná...Ježíši Kristu...

Snad

to jednou skončí...radost, výčitky, radost...
dneska jsem pochopila, jak snadno a rychle se jde dolů a že existují místa, odkud se už nejde vrátit zpátky...promě je to nenávist a beznaděj...
Miluji a proto mám sílu jít dál...
Miluje mne, proto mám naději, že zítra bude všechno jinak.

Pokud

jsem řekla, že poslední milování s ním bylo nejkrásnější v mém životě, netušila jsem,co zažiji dnes...
Dnes neusnu, celou noc budu rozechvěle a vzrušeně dýchat jeho vůni z mé kůže...

Tys to věděl, Pane

a přesto si nám nechal svobodu v rozhodování...přesto jsi toužil po našem setkání a trpělivě nám ukazoval cestu k sobě...
jen nevíme, jak dál,nevíme, jestli tou cestou máme jít spolu, nebo jsi pro každého připravil jinou...
Přesto Ti děkuji za tu sílu a touhu miloval. Stvořil si lásku pro lidi, proto máme žít - směřovat k Lásce...
Naše láska je nedokonalá a místy i pošpiněná...ale Ty víš, co nás vede k těm věcem, jen Ty nás můžeš soudit, trestat a žehnat.
Proto Tě prosím za dny,které nastanou, a které budou pro nás těžké...děláme to z dobrého úmyslu...ale ne vždy z Tvé vůle...buď s námi...i tuto noc, kdy budeme jeden po druhém toužit a pokud opět padneme a odevzdáme se sobě, buď i tehdy mezi námi...
Milujeme Tebe, milujeme sebe a život, který jsi nám dal do klína...
Děkujeme...

včerejší noc

byla tou nejkrásnější a nejvášnivější v mém mladém životě...
Opět jsme se jeden druhém dali naplno...
Milovali jsme se uprostřed lesů, slunce zapadalo a naše touha vycházela...
Potom jsme dlouho leželi v objetí, dotýkali se navzájem, cestou zpět jsme se drželi pevně za ruce a posmutněli...
V noci jsme dojeli domů a v políbení na rozloučenou si řekli o naší lásce...
On odjel ke svému povolání a já odešla ke svému...
Večer jsem se nemohla jít ani umýt...chtěla jsem ho ze sebe celou noc cítit...
K ránu mi od něho přišla krátká zpráva:"umyju se až zítra, dneska tě chci ze sebe vnímat celou noc..."
Už nejsme dva, už jsme jeden...
a čím víc se nemůžeme milovat, tím víc se milujeme...
a jdeme proti světu...
ale jdeme k sobě...