byla tou nejkrásnější a nejvášnivější v mém mladém životě...
Opět jsme se jeden druhém dali naplno...
Milovali jsme se uprostřed lesů, slunce zapadalo a naše touha vycházela...
Potom jsme dlouho leželi v objetí, dotýkali se navzájem, cestou zpět jsme se drželi pevně za ruce a posmutněli...
V noci jsme dojeli domů a v políbení na rozloučenou si řekli o naší lásce...
On odjel ke svému povolání a já odešla ke svému...
Večer jsem se nemohla jít ani umýt...chtěla jsem ho ze sebe celou noc cítit...
K ránu mi od něho přišla krátká zpráva:"umyju se až zítra, dneska tě chci ze sebe vnímat celou noc..."
Už nejsme dva, už jsme jeden...
a čím víc se nemůžeme milovat, tím víc se milujeme...
a jdeme proti světu...
ale jdeme k sobě...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat