mnou projela a já plakala radostí i strachem. Po tolika měsících života ve vysoké kleci, mi mladý kněz sundal okovy a ukázal na Něho.
Bylo to nepopsatelné a zní to ve mně jako voda padající ze skály.
Těším se na ráno až se probudím, zase budu hledět z okna čistýma očima, zase budu trhat květiny a cítit z nich Lásku a opět budu přijímat Nekonečno.
Už zítra a stále znovu, navěky...
Jak sladce chutná předzvěst nebe...
Není daleko, je tak blízko, je v nás...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat