Jsem zpět...?

Někdy musí člověk zabednit okna a dát si na dveře cedulku-zde už nikdo nebydlí. Uběhlo pár měsíců a vše je jinak. Nebo spíš chci, aby bylo vše jinak a ono to tak funguje. Zjistila jsem pár důležitých věcí...především to, že člověk, který mne miloval, mne jenom využíval a v okamžiku, kdy měl stát vedle mě, mi ještě podrazil nohy a plivl na mě...
...taky mi došlo, že jsem nepoučitelná...bohužel...ale to nejdůležitější je poselství o naději, o tom, že má význam chtít se ráno probudit...pořád křičím do tmy, prosím Boha, aby mě vzal odtud-z tohoto divného světa a stále jsem v zajetí strachu...ale vidím dopředu...
Jen jediná věc mě trápí-dokáži ještě někdy věřit, po tom všem? Věřit, že je cesta, po které mohu jít s někým, s někým komu budu bezmezně věřit...zatím mám strach jít i sama se sebou...

Už chápu význam slov z písně od Vlasty...lidská srdce jsou tak stejná, že darmo je střídat..