včerejší noc

byla tou nejkrásnější a nejvášnivější v mém mladém životě...
Opět jsme se jeden druhém dali naplno...
Milovali jsme se uprostřed lesů, slunce zapadalo a naše touha vycházela...
Potom jsme dlouho leželi v objetí, dotýkali se navzájem, cestou zpět jsme se drželi pevně za ruce a posmutněli...
V noci jsme dojeli domů a v políbení na rozloučenou si řekli o naší lásce...
On odjel ke svému povolání a já odešla ke svému...
Večer jsem se nemohla jít ani umýt...chtěla jsem ho ze sebe celou noc cítit...
K ránu mi od něho přišla krátká zpráva:"umyju se až zítra, dneska tě chci ze sebe vnímat celou noc..."
Už nejsme dva, už jsme jeden...
a čím víc se nemůžeme milovat, tím víc se milujeme...
a jdeme proti světu...
ale jdeme k sobě...

peklo

je v nás...
Myslela jsem si, že se dokáži ovládnout, že tu touho spoutám alespoň u někoho, koho prostě nesmím milovat. Věděla jsem, že pokud se opět uvidíme, opět padneme.
Ale bylo to jiné...on byl jiný...po roce a půl to byl jiný, dospělý,nádherný muž...
Strávili jsme spolu pár dní, ukrytí před zraky lidí a našich známých. Milovali jsme se celou noc, a pak znovu a znovu...ale bylo to jiné...prostoupil mne celou, i s duší...
Stalo se to, co bylo mojí noční můrou...zamilovali jsme se do sebe, tak naplno, že mám pocit, že nemohu bez něj ani dýchat...
A já jsem tady a on tam... a těšíme se na den, kdy budeme zase spolu...a oba víme, že naše láska je zakázané ovoce, přesto pokračujeme, dobrovolně se vzdáváme ráje a čekáme na Boží vyhnání...
Proč má v sobě ten cit...proč nedokáži milovat muže, který je úžasný a normální člověk, svobodný a po mě toužící? proč ho od sebe odháním, jako by měl mor?
Proč miluji muže, který dal tak zvláštní slib?
Nedokáži usnout bez myšlenky na něj, na jeho ruce, které mne objímaly, na jeho paže, které mne celou noc svíraly, na jeho políbení uprostřed noci, na jeho oči, pohled...
Chodím celý den bez života, po koutcích pláču a křičím...pak jdu do ticha a ptám se Nejvyššího, kdo z nás vyhraje...
Miluji ho. Už nejsme jen milenci, jsme jedna duše.
Bojím se jeho rozhodnutí. Bojím se svého rozhodnutí.
Nebojím se odsouzení lidí. Bojím se Boha.
On zastavil můj rychlík do pekla...
a
já jsem v nespoutané žhavé noci vlak odbrzdila a sama ho opět rozjela...
Odpust mi to, Pane, ale nedokáži zapomenout, jsem příliš slabá, nedokáži nemilovat, jsem příliš odhodlaná a nedokáži žít bez jeho přítomnosti, jsem příliš šťastná...
Můj rychlík do pekla se opět rozjel...doufám jen, že v tom rychlíku budu jen já sama a nikdo nevstoupí na koleje...

Kalendář

Pro ty, kteří mne chtějí někde potkat...zde je zlomek akcí, kde se budu vyskytovat:
26. 7. Moravská Třebová, koncert Slávka Janouška
15.8. Ústí nad Orlicí, koncert Janoušek-Redl-Lenk
30.8. Litomyšl, koncert Vlasty Redla

+ ještě několik folkových festivalů, které průběžně doplním dle toho, jak budu mít hlídání pro mládě:-)

+ poznávací znamení domluvíme po emailu, ale povětšinou u stánku s pivem nebo na tanečním parketu:-)

papa

stalo se to

a bylo to něco zvláštního...po dlouhé době jsem dovolila, aby do mne někdo zase vstoupil.
Bylo to plné vášně, odevzdanosti, přijetí a k tomu všemu příměs touhy... bylo to nádherné, zase jsem cítila chvění po celém těle, naše ruce se dotýkaly a mluvily místo nás. Dovolili jsme jim, aby v rozhovoru pokračovaly až do rána a pak ještě jednou...
NECHTĚLO SE MI ODEJÍT. ZŮSTALA TAM ČÁST MÉHO JÁ. V JEHO TĚLE.
Je mi zvláštně-vím, že jsme na to neměli právo, ale zároveň si sama sebe zase vážím - jako ženy, která je schopná citu.
nevím, kdy se zase setkáme, ale vím, že včerejší noc mi dala sílu jít dál a možná s někým po mém boku...a možné ne...každopádně jsem po dlouhé době se s někým milovala, ne spala, ne měla sex, ale milovala...a proto začínám opět hledět k nebi a chci vzlétnout...

Včera

jsem se stala šťastnou ženou...

milost...hluboká a nepochopitelná

mnou projela a já plakala radostí i strachem. Po tolika měsících života ve vysoké kleci, mi mladý kněz sundal okovy a ukázal na Něho.
Bylo to nepopsatelné a zní to ve mně jako voda padající ze skály.
Těším se na ráno až se probudím, zase budu hledět z okna čistýma očima, zase budu trhat květiny a cítit z nich Lásku a opět budu přijímat Nekonečno.
Už zítra a stále znovu, navěky...
Jak sladce chutná předzvěst nebe...
Není daleko, je tak blízko, je v nás...

Musíš se změnit

Tak přesně to mi dnes řekla jedna holčina. Prý mám být jiná... prý musím:
míň myslet
víc mluvit
přestat věřit, že Kristus žije
ztloustnout
víc poslouchat
míň číst
opustit deprese
se usmívat
brečet tajně
křičet veřejně
neodpouštět
ztratit naději
otevřít oči
nepít víno
netoužit
nechodit ven s přáteli
chodit ven s ní
vychovávat svého syna jako ona vychovává toho svého
opustit zastaralé křesťanské nazory
začít do sebe cpát hormonální antikoncepci
nebrouzdat se mokrou trávou
uznat její pravdu
...
Ano,
dnes jsem zavřela dveře za člověkem, který mě chce předělat jen proto, že se mu zdám uspěšnější...
Nikdo mi nevezme mé já...nikdo mi nevezme světlo, které v sobě chráním...nikdo mi nevezme Krista...
On je Život.
On je Naděje.
On je Láska.
Je pro tyto věci má smysl žít.
Nechci přijít o smysl života.
Raději příjdu o smysl nesmyslného kamarádství.

Když ticho křičí

"Pavli, Daniel se včera večer oběsil. Je mi to líto. Pohřeb bude v pátek. Potřebujeme tě tam. Buď silná. "
Představila jsem si ho...jak visí na kusu provazu...s přihloupým výrazem...s mokrýma kalhotama...
Neptám se proč...ale jak? Milovala jsem ho, ano to je už dávno, ale vstoupili jsme jeden do druhého natolik, že to nikdo nesmaže a nevezme zpět.
A on visí na kusu provazu. Možná ten provaz proklel někdo, kdo musel dělat na noční a při tom chtěl jít někam se opít. Možná někdo proklel to dřevo, ze které byla židle, kterou si podkopl...a co když někdo proklel mě...co když jsem mu nedala kus sebe, ale kus mého prokletí...
Kletba ale nikdy nepředčí požehnání, a to jsem dávala každé ráno, když jsem od něho odcházela.
Spolu s ním zemřelo i kus mé duše...
Jenže co když se duše nedá rozkouskovat, co když je duše prostě duše, je jen vcelku...umřela tedy celá...
Duše je nesmrtelná, je jen zranitelná...moje duše se houpe na kusu provazu a dnešní večer má chuť mrtvoly.